Bonsai Rožnov

Naše první letošní horská expedice vedla do nejvyšších balkánských hor - pohoří Rila, které se ční až do výšky 2925 m. n. m (vrchol Musala) - respektive do pohoří a NP Vitoša, jež je pro svou polohu velmi oblíbeným "příměstským" výletištěm a cílem turistů z hlavního města Sofie. Spolu se dvěma přáteli ze studií jsme využili slevy letenek na předsezónní lety a vydali se na týdenní "dovolenou". S ohledem na květnový termín, kdy ještě zhruba od 1800 m byla většina území pokryta sněhem, jsme ani nepomýšleli na zdolání hlavního hřebenu pohoří, pohybovali jsme se v maximální výšce okolo 2300 m. n. m. Na druhou stranu jsme zase měli v tomto období možnost spatřit obrázek horských luk doslova posetých ocúny, které se ještě napůl draly zpod sněhu. Z dřevin zde měl v nižších polohách bohaté zastoupení buk lesní, smrk ztepilý, borovice lesní a lokální endemit - čtyřjehličná borovice rumelská (Pinus peuce) svým habitem velmi podobná na borovici vejmutovku. Posledními zástupci dřevin v nejvyšších polohách pak byly tradičně jalovce - juniperus communis var. subalpina, šupinatá verze klasického communisu - mnohdy velmi krásné, bizarně pokroucené keře s kmeny, po nichž se živá žíla kroutí jako had. Oproti našim jalovcům obecným, které jsou, co se bonsajového využití týče, velmi komplikované, je tato varieta ještě o stupeň nemožnějším materiálem - dlouhé kořeny, pomalý a nevyrovnaný růst a hlavně výskyt převážně jen v přísně chráněných oblastech z něj činí pouze objekt hodný obdivu a inspirace.